Příběh Terezy P.: Kudrliny - dar nebo prokletí?

Kolem třinácti let byla zmíněná rasa roztomilého psa mou méně roztomilou právě se rozšiřující přezdívkou.  Vznikla bleskovou přeměnou slova Pudlinka, které pro mé oslovení kdysi naoko použil jeden z mých spolužáků. Těžko by tenkrát vytušil "jak se to chytne".  Nebyl totiž jediný, kdo si všiml mých pochroumaných vln sem tam vykukujících z podivného chemlonu, jenž se mi pravidelně po umývání a fénování vlasů objevoval na hlavě jako následek bezcitného kartáčování neposlušné dlouhé hřívy. 

V porodnici dospělí obdivovali mé husté tmavé vlásky, s kterými jsem přišla na svět. Když jsem byla malá a roztomilá, tvrdili mi, že mám vlasy jako princezna. Jak asi tušíte, něco se změnilo. O pár let později by mě přirovnával k princezně jen slepý nebo blázen, dost možná slepý blázen. Kulaté brýle, rozhárané vlasy, později akné a rovnátka. Mé sebevědomí muselo upadnout do kómatu, neboť jsem ztratila soudnost a nijak zásadně se netrápila tím, co se dělo s mým vzhledem.

Kadeřnice mě litovali, byla jsem pro ně oběť svých vlasů, označovali mě za chudáka. Já si ale jejich slova plně neuvědomovala, nebo ani nechtěla uvědomit, a nic si z toho nedělala.

Brzy se má máma postarala o velkou změnu. Rozhodla se mi odkrýt část obličeje přikrytou hustou střechou a nechala mě nakrátko oškubat. Jak jinak, než zrovna před školním focením, abych tzv. "vypadala". Ano vypadala jsem, rozhodně ne lépe.

Vlasy dorostly a se střední školou se mi dostala do ruky žehlička na vlasy a já si na chvíli myslela, že mám vyhráno. Když jsem pak poprvé přišla za naší partou z bývalého týmu namalovaná a s vlasy narovno, strhl se s mým příchodem v hospodě povyk a smích. Pro kluky to bylo stejný pozdvižení, jako by se vyfiknul jeden z nich. Na rovné vlasy si mé okolí rychle zvyklo. Od třetího ročníku "už" u mě bylo malování rutinní záležitostí. Časem mě žehlení vlasů omrzelo, stejně tak jsem zavrhla i česání.

Před nástupem do dalšího ročníku jsem na léto odjela na zahraniční stáž, kde jsem poznala nové lidi, nejen cizince, ale i kluky z Moravy. Líbilo se mi, že na mě měli jiný pohled než mí stávající přátelé. Pudl zůstal v Česku a mé vlasy, úsměv i oči "sklízely ovace." Přes léto ze mě ti kluci udělali holku. Jednoduše mi dali podmět, zvedli z postele moje probouzející se sebevědomí a já s ním musela začít něco dělat, a tím změnila své myšlení. Vzpomínám si, jak mi po mém návratu několik lidí s úsměvem říkalo, že jsem "jiná" - beru to trochu jako důkaz. Nešlo jen o vzhled, ale i o styl.

Vím, že mé vlasy nejsou dokonalé a zdravé, nedělám si s nimi moc práce, ale věřím, že se mohou líbit, a proto to někdy uslyším i od jiných lidí. Takže bych Vám chtěla říci, že pokud nejste spokojení, začněte v hlavě. Jedině potom má smysl konat. Nechtějte kudrnaté vlasy, když máte rovné, nechtějte rovné, když je nemáte. To co máte je vaší předností, a když jí dáte důvěru, odvděčí se Vám. Dokud si budete myslet, že je něco strašné, tak to strašné bude. Nezapomeňte, že psychika se promítá i do vzhledu, tak toho využijte 

Pro vlasy-in Tereza P.

Zažila jste nějakou příhodu čí zážitek se svými vlasy nebo účesem? Podělte se! Pište viz Kontakt. Těšíme se na Vaše příspěvky...